Nevím, jak to kdo víte, ale den před svátkem sv. Cyrila a Metoďeje má svátek sv. Prokop, opat kláštěra na Sázavě a v celku zajímavý chlapík. Doufám, že jsem předcházející větou někoho neurazil, ale i pro mě byl jeho svátek dlouho utajen, právě díky sv. bratřím. Jsem z kolínské farnosti a ta má během poutních slavností svou "vlastní" mši. Před rokem obnovilo pár mládežníků pěší poutní tradici, a když už v tom byli, tak ustanovili, že se půjde přes noc.
Letos jsem se odhodlal a přidal se. Kdo si potrpí na statistiky a další oficiality:
počet účastníků: 6
Trasa: Kolín (19:00), Lošany, Polní Voděrady, Dolní a Horní Chvatliny, Zásmuky, Hryzely, a pak už byla moc velká tma, abych to mohl přečíst ;) no a cca v 03:15 Sázava.
Počet Km: zhruba 37
No a teď k tomu podstatnému. Byla to pro mě bohatá, nejen duchovně, zkušenost. Jednak proto, že tak dlouhou trasu jsem nikdy nešel, druhak pro svou neobvyklou noční a duchovní atmosféru. Letní večery a podvečery, provázené hovory s přáteli a modlitbou, pozorováním usínající přírody, koloritem a duchem jednotlivých vesnic a městeček. V těch chvílích se člověku dostane mnoho materiálu k rozjímání a musím se přiznat, že nevím, budu-li toho vůbec kdy schopen.
Bylo toho opravdu hodně, co mi tato pouť přinesla. Jeden zážitek za všechny:
Pro netrénovahého člověka je 37 kilometrů během osmi hodin opravdu hodně, proto jsem svým zjevem pohnul ostatní, abychom spali co nejblíže kostelu, ve kterém byla v tu dobu adorace a ráno měla být mše. Během sestupu do údolí jsme se rozdělili do dvou skupinek. První se rohodli spát dole na prostranství okolo hasičárny, my pomalejší jsme je viděli mizet dolů ze schodů a pak jsme klesli pod stromy u vchodu do areálu. Řekl jsem si, že by bylo dobré se dojít alespoň poklonit, když už je ta možnost. No a ve dveřích kostela jsem narazil na člověka, který nám nabídl nocleh na faře. Prostě kdo se vydá na pouť, o toho je postaráno;) a proto poutě nejen po tomto zážitku doporučuje 7 z 6 letošních účastníků.
Abych se vrátil k osobnosti sv. Prokopa použiji básně otce Anastáze Opaska (mimochodem studoval na stejném gymnáziu jako já):
Můžeš se prokopat k lidskému srdci
a zemi zkypřit svou motykou,
ty, který hlídáš ďábla na řetěze
ty, který ho z řeťězu nepouštíš,
země by to již neunesla.
(zdroj: článek otce Siostzonka v Katolickém týdeníku 27/28)
Když to teď znova čtu, nevidím zde tolik, co jsem chtěl napsat, snad je to opravdu příliš slovy a písmem nezdělitelné, nicméně nejen stromu zbývá naděje. Tak snad někomu to přijde vhod.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.